Go shopping!

Ženský milujou nákupy. Se říká. No já nevim, ale já teda ne. Ale musím říct, že poslední dobou mi přináší radost každý “udržitelný” nákup. Jak to ale dělám? Obecně se řídím systémem otázek, které vycházejí ze ZeroWasterova patera…

Tím mám na mysli metodu, se kterou přišla právě Bea Johnson a díky vydavatelství Peoplecomm, a všem lidem, kteří se na českém vydání Domácnosti bez odpadu podíleli, vznikla její česká verze.

BEA říká: Refuse - Reduce - Reuse - Recycle - Rot

Český ZW říká: Zamítni - Zredukuj - Zužitkuj - Zrecykluj - Zkompostuj


O tomhle systému se na blogu budu asi ještě zmiňovat a určitě se k němu vrátím i s rozborem. Jak ale tahle pravidla aplikovat u nákupu? Důležité je, u mě to tak bylo až postupem času, uvědomit si, že hlavním cílem není třídění odpadů a recyklace. To až pokud odpad skutečně vznikne. Základem je: snaha o to, aby odpad vůbec nevznikl. Mám pocit, že já jsem začala s naplňováním těchto principů od zdola. Nejdřív jsme začali separovat bioodpad. Potom jsem začala víc třídit. Pak nakupovat do svých obalů. Pak jsem se zbytečným nákupům jen vyhýbala a omezovala. Teď už takový nákup raději neudělám (ještě v létě jsem byla ochotná koupit okurku zalitou v plastu, když jiná nebyla - teď už jí prostě nekoupím). Ale nemyslím, že to je na závadu. Naopak. Tím, že jdete od toho nejjednoduššího, je Vaše cesta možná delší, ale úměrně méně strmá, více pozvolná a určitě pro okolí, hlavně rodinu, přijatelnější.

Vyhýbání se určitým výrobkům, potravinám či službám podle mě souvisí s veškerou masírkou reklam, všeobecně přijímaných standardů a vzorců chování ve společnosti. Může být nesmírně těžké vystoupit z komfortní zóny a říct si - ne, mě to vážně stojí za to, běhat po městě s košíkem a rachtat sklenicema. Moje přání zachovat Zemi pro vnoučata je silnější než pohodlnost a nepříjemnosti při komukaci s obchodníky (stává se minimálně) a možná i posměch či údiv nad bláznivou Dorotou. I kdybych byla jediná, tak to dělat budu. Proto přemýšlím o nákupu nějak takhle:


Lze to koupit bez obalu? Spoustu ovoce a zeleniny ano. Považuji za vyložené plýtvání dávat třeba banány, svazek ředkviček či cibulek do igeliťáku. Stejně tak třeba dva tři kusy - to prodavačka většinou naváží i “bezsáčkované”.

Lze to koupit do svého obalu? Pokud máte sáček, máte vyhráno - jablka, hrušky, pomeranče, atd, atd... Varianta je použít znovu balení z předchozího nákupu - např. papírový sáček na pečivo v některých marketech. Co se týče třeba masa a sýrů, našla jsem si obchod, kde nakupuji do svých obalů.
Pokud je zboží balené, lze je koupit v znovupoužitelném balení? Například brambory či cibuli, někdy i jablka atp. ve velkých síťovaných pytlích.

Pokud je to balené, lze toto zboží koupit někde jinde bez obalu? Tady už je nutno plánovat - oficiálně lze zatím nakupovat v Praze a Drážďanech (co se týká Ústí), ale třeba některé ořechy mají v marketech “na váhu”.

Pokud je to balené, lze zvolit šetrnější balení? Když už musím kupovat balené potraviny, vybírám si obal takhle: sklo (sklenici si nechám) - plech (odvážím do sběrného dvora) - papír (třeba u mražených potravin si vyberu raději variantu balenou v papírovém/kombinovaném obalu než v plastovém pytlíku. To samé platí třeba u rýže, pokud mi dojde bezobalová, atp.).
Lze to koupit jen balené a je to v plastu? Mohu to “nekoupit” - nahradit jiným výrobkem? Pak to nekoupím - třeba okurka zalitá do plastu, cherry rajčátka, to prostě nepotřebuju... A hlavně nechci. No a někdy není zbytí - třeba když jsem potřebovala na vánočního houbového kubu bulgur a doma už nebyl bezobalový. Jo, koupila jsem ho, ale už je doma nový z Bezobalu. Tyhle větší nákupy hlavně suchých potravin musím ještě doladit. A já to doladím. Beru to tak, že k dokonalosti mi prostě ještě hodně zbývá a dělám co můžu.Třeba se k ní někdy doberu :-) A třeba ne, ale důležité je dělat alespoň něco, protože každý krůček se počítá!
A někdy příště přinesu konkrétní tipy!