Nejen o Vánocích

Víte, nejsem žádná divoženka z lesa. Jsem vesměs pohodlná a zhýčkaná. Mám ráda jednoduché věci, mám ráda svůj volný čas a pohodlí. Žádné složitosti, komplikovanosti, diskomfort a tak. Mám ráda dobré kafíčko, teplou sprchu, cestování, koncerty a tak vůbec. Možná jsem dokonce kavárenský povaleč? A právě to znamená, že se nehodlám zabývat žádnými složitostmi ani v…. No však víte, v tom ZeroWaste…. A už vůbec ne o svátcích!
Možná máte dojem, že na svátky, oslavy a jiné hojnosti plné dny je těžké - a snad i nemožné - omezit odpad a zbytečnosti. Možná si dokonce myslíte, že i v běžném životě to nelze. Zkuste si přečíst následující příspěvek, třeba Vás bude inspirovat alespoň v malých věcech.
Právě ty malé věci, to je podle mého základ všeho. Nemyslím, že je nutné a dobré obrátit domácnost vzhůru nohama, vyházet všechny plasty, drogerii a jiné umělotiny. Zaútočit na e-shopy, nakoupit skleněné a plechové dózy, látkové nákupní sáčky a dřevěné příbory. Vůbec ne, zkuste to pomalu, třeba jednu věc za týden.
A protože jsem taky svéhlavá, tak si vždycky všechno (většinou teda, no) dělám po svém. Nebudu Vám proto tady psát, co kdy máte všechno dělat. Napíšu Vám, jak to dělám já, co se mi osvědčilo. Taky by se mi nelíbilo, aby mi někdo diktoval, víme? Pokud Vás myšlenka, jako taková, zaujme, najdete si ten svůj vlastní způsob, který bude vyhovující pro Vás. Proto jsem ostatně blog založila. Tak tedy, jaké byly naše první skoro zero waste vánoce?
Jedu v “Zero Waste” už nějakou dobu a děti nejsou mrňata, takže rodina pochopila, že letošní vánoce prostě žádné závody ve zbrojení nebudou. Každému dá každý jeden dárek a žádné zbytečnosti. S tím jedním dárkem to bylo trošku horší, ale přesto - dárky byly všechny užitečné, milé a nápadité. Doufám, že nikomu nebude vadit, když napíši, co jsem komu já nadělila - dědovi pyžamo (české), babičce obrovskou vonnou svíčku ve sklenici (české výroby a flaška jí zůstane), Pínovi starou lampu z lokomotivy, Aničce něco kosmetiky Soaphoria (ve skle) a Muži taky pyžamo (české). K tomu každému obligátní ponožky. To byl vlastně dárek druhý, ale Vánoce bez ponožek? To nejde. Ponožky jsem chtěla české, ale v potřebných barvách a kvalitě jsem sehnala klukům Belindu vyrobenou na Srí Lance, Aničky ponožky byly z Tchiba, není uvedena země výroby, tak jen doufám…
Dětem jsme s manželem koupili ještě jeden “velký dárek” společný. Píno dostal nový telefon (dosud měl vždy po někom) a Anička gramofon (má i rádio a umí přehrávat přes aux in). Gramofon byl nový. Sice jsme našli nějaké na bazarech, ale prostě to nebylo to, co Anička chtěla, takže jsme přistoupili k pořízení nového. Snad vydrží dlouho. Jinak od babičky a dědy dostaly děti taky už jen praktické dárky (a my taky -ještě jednou děkujeme!). V tomhle je fakt výhoda, že už nepotřebují hračky. Nevím, jak bych to řešila s dětmi malými. Nápady mám, ale netuším, jak by děti reagovaly. Asi by záleželo na tom, zda jsou tak zvyklé od malička, jak se jim to vysvětlí, atd. Hodně obdivuji v tomhle Johnsonovi, že k ZW přešli i s relativně malými dětmi a navíc z modelu totálně komerční rodiny.
Velice originální dárek mi dal můj muž - diy, zero waste… a z lásky. Foto níže. Ty lodičky byly v jednom (ořech byl slepený a svíčičky byly uvnitř). Potom takové to dřevěné masážítko na záda, bylo zabalené do velké vánoční ozdoby, zabalené do novin a na povrchu do zbytků balících papírů. To jsem bohužel nevyfotila. K balení se ostatně každý postavil po svém. Píno nebalil a ani nedal dárky pod stromeček - po vybalení všech dárků dramaticky vstupoval do pokoje a vyhlašoval, komu dárek nese. Muž balil do obyč papírů, stejně jako já. Anička balila do normálních baličáků, který jsme měli doma z loňska. Další jedinečný dárek jsem dostala taky od Aničky - diy bloček poukazů na všelicos, třeba na volný víkend, dvě hodiny relaxace, úklid bytu atd. Příští rok se budu mít! A obal byl samozřejmě taky recyklovaný, resp. i upcyklovaný, protože byl z papírové krabičky od čokolády :-) Skoro všechny baličáky se mi podařilo zachránit, tak až ode mě někdo dostanete něco v trošku natrhaném papíře, tak je to ono… Ba ne, většina jich je ještě moc pěkných, dárky jsme se snažili nelepit, jen ovázat provázkem či pentlí, což se dá využít znovu. Pokud bylo nutné lepit, tak jsme použili papírovou lepící pásku, je v ní akorát lepidlo. Ne, neolizovali jsme ho (skoro), dala jsem do malé misky mokrou žínku. Musím zmínit ještě Pínův hodně nápaditý dárek otci - virtuální realitu v paper boxu. Za pade, skládá se to z papíru a skleněných čoček, dovnitř se dá chytrý foun, vybavený příslušnou aplikací. Kdyby se mi z toho nedělalo špatně, taky bych si s krabičkou na obličeji hladila zeď a říkala jí “Ty jsi krásný sluňátko, ty se mě vůbec nebojíš… jé, ty velký slonisko, ty mě nech…” nebo ječela a prchala před žralokem.
Dárky jsme si rozbalovali hezky na střídačku a jeden po druhém, takže radost z každého jednoho dárku si užili i ostatní. Sakum prásk celkem levná a udržitelná záležitost, tyhle dárky, když se chce. Nekupovali jsme zbytečnosti, při nákupech si nebrali igelitky, snažili se vybírat české výrobky, atd…. Jo, těch vstupních podmínek je hodně, ale dá se. Když si věci zjistíte, vyzkoušíte a zaběhnete si určitou rutinu, zjistíte, že se Vám život vlastně zjednoduší. A tak to je.