Po roce zpátky v kuchyni

Ne, vážně, vyskytuju se v kuchyni častěji. Ale před rokem  a kouskem jsem začala měnit vybavení kuchyně na “ZeroWaste”. Co jsem za ten rok změnila? Co se osvědčilo a co ne? Čtěte dál…

Jaké byly moje začátky ZeroWaste právě v kuchyni, čtěte zde. Co se týče prostředků, tak jsem skončila u vlastního “jaru” a prášku. Tekutý prostředek jsem dělala z olivového mýdla, které jsem si přivezla z Itálie a protože došlo, tak jsem zkusila z Winnis mýdla a je možná ještě lepší. Rozhodně to nepění tak, jsme zvyklí od konvenčních přípravků, ale myje to stejně dobře, nevysušuje a neničí pokožku rukou a hlavně nepouštíte na své nádobí a pak do odpadu nějakou chemikálii. A vůni si můžete pokaždé zvolit jakou chcete. Dělám si totiž jaru větší množství a když ho doplňuju do dávkovače, přidám pár kapek esenciálního oleje. Nejlepší je levandule, to je jasný...Prášek používám pořád stejný. Oba recepty dám dolů pod článek.  

 

Před rokem a kouskem jsem si objednala svoje první zboží z Econea. Byla mezi ním i lufová houbička na nádobí a kokosová škrabka. Škrabka slouží stále, lufa je už nějakou dobu v rozkladu. Protože se nedá sehnat na českém trhu nová stejné značky, vlastně ani jiné, musela jsem se poohlédnout po alternativě. Vyhrála u mě háčkovaná houbička z konopného provázku, dodala mi ji maminka paní majitelky firmy Látkaniny. Je kruhová, má poutko, běžně špinavé nádobí s ní jde umýt jedna báseň. Zkoušela jsem použít i lufu, kterou prodávají ve flyingtiger. Je dost velká, takže jsem jí rozpůlila, ale tahle lufa je fakt tvrdá a hustá (fotka s kartáči). Protože lufu úplně nutně nepotřebuju, tak jsem neřešila, zda by jí šlo nějak změkčit. Konopná houbička mi zcela vyhovuje - myju s ní plechy na pečení a citlivější nádobí, jako keramické pánve. Kromě ní používám na připečené nebo připálené nádobí jednak už zmiňovanou kokosovou škrabku (na větší kusy, které lze snadno seškrábnout), nebo “hadřík”, který je pletený z jutového provázku - moje vlastní dílo (na fotce úplně vlevo). S ní jde dobře vydrbat třeba pánev po smažení palačinek, atp. Přidám trochu prášku na nádobí, teplé vody a za chvíli je špína pryč.

Nejraději mám ale rýžový kartáč. Sehnala jsem je v obi, ale bohužel už je nemají. Naštěstí jsem jich vzala tenkrát víc. Sice jsem jich pár rozdala, ale ještě mi jeden zbývá. Ten nahradí ten dosavadní, kterej je teda řádně jetej - používám ho nejčastěji. Každý den myju dost nádobí prostě v ruce - krabičky na sváči, plastová víka od skleněných dóz, nádoby mixeru, prkénka, struhadla, konev na čaj, atp. Jak každý den vařím, tak mám fakt hodně toho, co do myčky nedám. Nebo občas potřebuju zrovna ten hrnec, který je právě špinavý a nemůžu čekat na myčku. Takže tak.

Ještě používám klasickou nerez drátěnku, s tou čistím lepidlo od etiket na sklenicích. No a na utírání linky používám už nějakou dobu hadříky Plussing z Ikea. Jsou lepší než ty ze starých froté ručníků. Lépe sají a tolik se "nebarví" - fleky z nich jdou lépe vyprat. Ano, jsou pratelné. Běžně je dávám s osuškami na 60, ale už jsem je zkusila i vyvařit s utěrkami a nic jim to neudělalo. 

Jar:
50g mýdla, 0,5 - 1 l horké vody, 1 pol lžíce octa, 1 čaj lžička sody, tea tree oil
Mýdlo nastrouhám, zaliju půl litrem horké vody (vroucí, z konvice) a rozmíchám. Když se mýdlo rozpustí, přidám ocet a sodu a nechám vychladnout. Během ochlazování občas promíchám. Když je úplně vychlazené, tak podle hustoty přidám vodu a rozmíchám. Každé mýdlo je trochu jiné a jinak tuhne, takž někdy je třeba víc ředit. Nakonec projedu lehce tyčovým mixerem (není nutné) a zakápnu pár kapkami tea tree oleje. Jar mám uskladněný ve větší nádobě a doplňuju do dávkovače. Protože soda v prostředku pracuje, tak časem to celé tuhne, takže při doplňování je někdy potřeba trochu doředit.

Prášek:
1 šálek jedlé sody, 1 šálek technické sody, 1 pol lžíce kyseliny citronové, 1 pol lžíce soli
Promíchat, protřepat. Soda chytá vlhkost ze vzduchu, takže přes víčko (proděravělé víčko) dávám jedno o trochu větší, neděravé :-)