Příběh pizzy (skoro) bezobalové

V pátek je u nás doma k večeři pizza, přes to nejede vlak. Už několik let. Dokonce i když se druhý den stěhujete a máte komplet vyklizenou kuchyň, tak je pizza. Jen se objedná. Objednávali jsme teda celkem už dvakrát a jednou přivezli z města. Protože jinak se u nás pizza peče domácí. Ale začátek byl trochu jinej….

Před pár lety jsme začali s mužem chodit na páteční odpolední angličtinu oba dva na stejné lekce. Teda on už chodil, já se mu tam vnutila. Teď, když nechodim, jim prej chybim…. ;-) Lekce jsou do šesti a jeden rok jsme dokonce ještě na sedmou vyzvedávali dítě z kroužku. Co pak máte na rychlo vymejšlet a hlavně tvořit k jídlu, že jo. Nejjednodušší bylo stavit se v Lidlu, nabrat čtyři kousky Alfreda a šup s tím do pece. A peklo se to na dvakrát, páč na plech se vešly jen dvě a k tomu ještě jedna musela bejt na půl.

Dalším krokem proto bylo pořízení epesního pečícího zařízení se čtyřmi kulatými plechy. Taky z Lidlu. Za dvacet minut se baštilo. Pak se nám ale Alfredo přejedlo a začalo se z německého realu (kam jsme dřív ostatně jezdili každé čtyři týdny) tahat pizza německá. Nechtěli byste vidět ten mrazák po nákupu. Fakt ne. Jenže ta německá se nám brzy přejedla taky a Alfredo slavilo comeback! Jen na chvíli, protože jíst každej tejden to samý, to fakt nejde.

Došlo k rozhodnutí kupovat těsto - v Lidlu - a pizzu tak mít pokaždé trochu jinačí. Těsto je obdélníkové, akorát na klasický plech, takže se dělal jeden plech na čtvrtiny (každý podle svého), než se upekl, připravila se druhá placka, do první jsme se pustili a zatím se pekla druhá. K těstu se kupovala i hotová rajčatová omáčka. Jenže za nějaký čas se Dorota zcvokla a rozhodla se zachraňovat planetu, svojí peněženku a tradiční pizzapátek.

Nejdřív k nám domů dorazily zprávy o fujtajblovým palmovym tuku. Nastalo všelijaké studování a pročítání obsahů potravin a protože lídlové těsto palmáč obsahuje (nebo aspoň obsahovalo, ale nedoufám ve zlepšení), byla nalezena německá “reálná” varianta bez palmáče. Za to bylo v balení těsta i sklenička omáčky. Těch skleniček mám doma pořád ještě bambilion. Jsou malý a roztomilý. Balení spočívalo v podlouhlé krabici papírové, uvnitř bylo těsto v plastovém pytlíku a ještě ta sklenička.

Za nedlouho nastal další progres na cestě k záchraně lidstva. Kupované těsto generuje strašně moc odpadu (což ostatně i nákup hotové pizzy), takže nemožné se stalo skutkem a Dorota...Dorota, která dosud strašně nerada vytvářela v kuchyni takový ty děsně náročný věci, který generujou bordel - jako pečení vánočního těsta, výroba potravy z kynutého těsto a podobně, se pustila do domácího těsta! Krom toho začala péct kukýsky, keksíky, a tak vůbec... Jako první jsem zkusila těsto od Moniky Brýdový - podle tohodle receptu. A bylo to dobrý! Těsto mi vyrábí domácí pekárna a já se už pak jen snažím dělat profíka a válet a točit těsto... Hlavně můžeme zase péct najednou čtyři kousky najednou, takže nepečeme na dvakrát a pizza je zas kulatá.

Tedy - cca rok a půl se u nás každý pátek peče pizza. Z kraje - ale stalo se pár fejlů i později - se občas něco nepovedlo, tak třeba:

  • Když zapomenete dát do pekárny hnětací hák - těsto néni…
  • Když zapomenete dát do pekárny hnětací hák a těsnění v pečící nádobě se rozhodne odejít do věčných lovišť - těsto je… všude. Pod pekárnou a v pekárně.
  • Když si koupíte novou měřící nádobu (na vodu), nevšimnete si, že jednotky jsou oproti standardu v metrické soustavě vlevo a v imperiální vpravo a místo ¼ litru dáte ¼ pinty - těsto je… uh, na vyhození.
  • Když zmatkujete, vážíte mouku na dvakrát (došel jeden pytlík, načínala jsem druhý) a to první vážení nasypete do nádoby (kde už je voda) bez toho, abyste si pamatovala, kolik toho bylo - těsto je ...zas na vyhození.
  • Když si nekoupíte sušený droždí a použijete zmražený, který se zapomene dát rozmrazit, takže ho rozehříváte (teda spíš vaříte) v mikrovlnce - těsto je hnus a na vyhození.

Takže asi tak. Recept od paní Brýdové funguje, jen do něj přidávám lžičku provensálského koření (sypu do pečící nádoby na mouku) a droždí dávám 5g sušeného (kupuju 10g pytlíčky), mouku používám klasickou hladkou a vodu dávám vlažnou z vodovodu. Omáčku dělám v létě z rajčat - rozmixovat tyčákem s trochou česneku nebo cibule (má pak zajímavou, výraznější chuť), přidám sůl, bazalku a trochu pepře. Když je rajčat hodně, tak omáčku vyrobím do sklenic - rajčata rozvařím s ingrediencemi viz výše a ve sklenicích zavařím - v troubě na 80’C 20min. V zimě pak dělám z konzervovaných rajčat - z německého realu, v zimě takový věci jako rajčata, okurky kupuju jen výjímečně. Do realu ostatně jezdíme nakupovat pořád, ale teď už jen pro míň věcí a stačí jednou za osm neděl. Omáčky je cca 400-500ml, což je na ty čtyři pizzy akorát, někdy i trochu zbyde (přidám jí do tradičních sobotních těstovin) a každý má svojí - každý na ní má to, co jí.

K té bezobalovosti - vygenerovaný odpad spočívá v:

  • Sáček od sušeného droždí. Dřív jsem kupovala Saf-instant v kombinovaném sáčku (do směsného odpadu), ale teď jsem objevila v realu německé v PP sáčku, který se dá třídit.
  • Potom pytlík od mouky - pořád mi přijde rozumnější koupit cenově dostupnou mouku v papíru, který mohu pak na něco použít a následně buď putuje do modré popelnice, nebo do kompostu, do směsného jen při nejhorším. Ale samozřejmě i mouka lze nakoupit bezobalově.
  • Plechovky od rajčat (v zimě) a žampionů - někdy mám čerstvé, ale ne vždy.
  • Sklenička od oliv - ty nosím známým, kteří je zužitkují.

 

Ostatní suroviny nakupuju do vlastních obalů. Jak vychází cenově? No, je dražší než hotová (mražená) z marketu, ale to snadno vyrovná chutí a kvalitou. Pořád je výrazně levnější, než pizza z restaurace nebo od stánku a chutí... no, upřímně, nemám to těsto tak pěkně pečené, jak z profi pece, ale chutná mí víc :-)

A až se mi zase něco nepovede, možná Vám dám vědět… ;-)